Taková oranžová fantazie - Gejza

Gejza – taková oranžová fantazie
Je jen několik závodů, kterých se musím zúčastnit i kdyby trakaře padali, mezi ně řadím i šlapkovskou klasiku POS. Letošní POS byl pro mě posledním závodem sezóny 2009 a tak jsem se na něj patřičně těšil.
Když jsem ráno vykoukl z okna tak jsem zjistil, že počasí nebude asi nic moc, ale nevadím naskládat věci do auta a hurá směr Hřebeč. Po prezentaci rychle mále rozjetí, pokec se šlapkami hurá na start. Když tak koukám kolem sebe vidím spousta orange dresů a už se těším na parádní šlapkovskou jízdu,i když dávno jsou pryč doby kdy jsem všechny šlapky znal jménem, prostě je nás stále více a více.
V 12,OO ředitel závodu mr. Diablo ( myslím, že nám ho pořadatelé ostatních závodů mohou závidět, protože dokáže skoro nemožné) dává signál ke startu a 1 balík vyráží směr Hostouň. První stoupání pohoda, ale u hřbitova se mi zdá, že se opravdu jede na krev a tak začínám vyhlížet nějakou skupinku, kde bych se v klidu usadil a obkroužil dnešní závod. V stoupání před Hostouní odjíždí hlavní pole a já zůstávám poněkud vzadu cca 1OO m za vedoucí skupinou. Tu vidím celé 1 kolo stále před sebou . Usadil jsem se v cca 6 člené skupině, kterou jsem tvořil já, Léňa Soused a další asi 3 borci, V druhém kole se nám čelo závodu vzdaluje, a mi do naší skupiny nabíráme odpadlíky a pelotonu. Přibývá Mlhoš, Gavoš a další borci až se skupina ustaluje na počtu cca 12 členů. Pravidelně se točíme na špici a zjišťuji, že v brdkách trošku ztrácím, ale na vrcholech se skupina vždy sjede. Na rovinkách mi tempo kolem 40 km/h nedělá žádný problém a tak projíždíme opět Hřebčí do 3 kola. Za hřbitovem z vláčku pro defekt vystupuje Mlhoš, ale někde nevím kde se přidává Kubajz, který chvílemi rozjíždí šílené tempo, které se mi zdá až zbytečné, jelikož peloton již těžko docvakneme, ale když se mu chce hnát tak proč ne. Jen občas nechápu jeho střídání špice odchod kousek dozadu a zase na špici. Na rovinách se Gavoš snaží roztočit kolotoč, ale ne všemi jezdci v naší skupině je jeho snažení zcela pochopeno a tak se kolotoč moc dlouho nekoná. Opět projíždíme hřebčí, kde nás mohutně povzbuzují Qvit, Iceman, Diablo a další. 4 kolo je ve stejném scénáři jako před tím, jen bych řekl, že rovinky mezi Hosťouní-Běloky a Mokotřasy-Hřebčí se jedou poněkud ostřeji..
A je to tu poslední kolo začínám přemýšlet co vymyslet abych nemusel absolvovat závěrečný spurt mám zkusit ujet tak silné skupině, nato asi nemám a hlavně se o to pár borců pokusilo a vždy jsme je bez problému docvakli.V duchu si říkám , že jediná šance na pokus o únik bude někde na úrovni Lidic. Tyto plány však ve stoupání za Běloky berou za své, neboť nás dojíždí čelo 2 balíku a naše skupina posílena o elitu druhého balíku trošku zrychluje a uznávám, že z toho se fakt odjed nedá. Vjíždíme do Hostouně a do posledních nevím cca 1500 m nás vjíždí snad 25. Mám se rád a je tam blbé esíčko, nechci se smotat a tak z vláčku vystupuji. Vždyť je jedno zda budu 2O nebo 3O. V závěrečném kopci ještě dva borce přespurtuji a ve finále dle mého měření je z toho čas lepší o 3 min než na jaře. To by bylo docela super.
Tak a je to zamnou rychle převléct a hurá na vyhlášení a tombolu, kterou nakonec připravím a tři ceny ( taky lepší jak na jaře to byla jen jedna).
PS dík všem za super den, super závod a super atmosféru
PS2 Diablo sorry, ale na Léňu to dnes nějak nebylo závěr měl lepší
PS3.Gavoši seš rozený vůdce skupin jen tak dál

Technik – 2 kola ve vybrané společnosti

Technik – 2 kola ve vybrané společnosti
Po týdnu od Halounských okruhů se účastním svého druhého hromaďáku, který mi přinese nebývalý zážitek ve formě 23 kilometrové účasti v čelním balíku.

Startuje se do nepříjemného kopce přes kostky. Přestože jsem asi v 1/3 startovního pole nedaří se mi zachytit tempo špice a za Hřebčí mám na čelo ztrátu asi 30 metrů. Od čelní skupinky se pěkně vlní tasemnice cyklistů až ke mně. Teď hlavně tu tasemnici tahat tak aby se nepřetrhla. Asi po kilometru šílené jízdy, kdy si šahám dost hluboko do svých rezerv je čelo na dosah. Jede nás vpředu asi 20 až 30. V každém sebemenším stoupání jedu šrot a na konci mám co dělat, abych uvisel.

Nájezd do druhého kola ve stoupání na hřebečském tankodromu zvládám ve stoje na velkou a nahoře znovu tak, tak lepím posledního.
V prudké levotočivé zatáčce v Makotřasech pak dochází k první kritické situaci. Jeden ze závodníků přeceňuje adhezi svých plášťů s vlhkou vozovkou a bleskurychle jde k zemi. Snad je to bez zranění. Naštěstí mám rezervu asi 5 metrů a daří se mi vyhnout, musím to ale brát vnějším obloukem a za zatáčkou ještě s několika ostatními lepíme díru. Čelo samozřejmě moc ohledů nebere, ba naopak.
Mám dost. Oznamuji mile povzbuzujícímu Kolíkáčovi, že příští kopec je moje konečná. Kolíkáč radí shodit v Hřebeči na kostkách na malou, abych mohl nahoře s balíkem zrychlit. Moc nadějně to ale nevidím. Ve sjezdu do Hřebče jdu na čelo s tím, že to zkusím urvat, ale na kostkách to přese mě sviští zleva zprava. Nahoře mám 10 metrů a to je vzhledem k mým silovým rezervám proklatě mnoho. Za mnou široko daleko nikdo a já, jako na Halounech když mi to za Housinou ujelo, jedu na výlet, ale zbraně ještě neskládám.

Slupnu gel, zapiji nějakým tím …xtrinem, nebo jak se to zove. Za mnou téměř celé třetí kolo jen prázdnota. Před Hřebečí jsem dojet asi 10 až 12 člennou skupinkou s více než čtyřmi šlapkami (Kubajz, Léňa, Gejza, Gavoš, …). Necítím se moc dobře a mám obavy, abych to v Hřebeči uvisel. Snažím se si odfrknout, za což jsem hned kárán Gavošem, který to tu zjevně šéfuje. Ale jo, nechal jsem tam malinkou dírku.
Nájezd do 3. kola a já, světe div se, nemusím lepit chvost. Nahoře jsem mezi prvními a cítím nebývalou sílu. Během 4. a 5. kola tedy jedu bez větších problémů ve druhé skupině a podílím se i na tempu. Jsem samozřejmě peskován naším velitelem za svůj začátečnický styl jízdy, ale uklidňuje mě, že stejný problém mají i ostatní.
Pár kiláků před cílem nás dojíždí druhý balík a tempo roste. S blížícím se cílem cítím mezi závodníky nervozitu. Dokonce dochází i několika konfliktům. Tu nadává borec z druhého balíku ať se tu kur… nes… a táhnu dozadu, tu někdo zavírá Kubajze, div ho neshodí do škarpy, za což slízne pořádnej seřev. Najednou je tu cílové stoupání a já se nijak dramaticky nepropadám. Jako amatér se opět projevuji až v cíli, kde na otázku pořadatele, za kým jsem dojel, reaguji jen tupým pohledem. Moje konečné umístění tak zřejmě asi skutečnosti neodpovídá, s odstupem času si ale vybavuji, že jsem před sebou těsně před cílem viděl firemní dres vlnícího se Léni.

Závěrem tedy znovu děkuji všem, co si poděkování zaslouží, a již se velmi těším se na příští sezónu.

Centrifuga s čelem

Kolíkáč – Centrifuga s čelem
Ráno mě nabírá Iceman, díky, že jsi pro mě přijel, pak vyzvedneme Quita a rozjaření to valíme do Hřebče. Iceman furt mačká nějaká tlačítka na volantu, ale stejně více jak 60km/hod. mu to nejede, tak docela nervuji, aby jsme stihli být v 8hod. před Obecním úřadem, kde máme převzít bránu. Ještě načepovat pro sichr do kanystru benzin do agregátu pro bránu a šílenou Quitovou oklikou málem přes Kladno dorážíme překvapivě přesně. Vytáhnout bránu a agregát, už tu jsou ochotné Šlapky, které přikládají ruce k dílu. Diablo rozděluje úkoly a oranžové postavičky se jen míhají po zamračené Hřebči. Počasí moc nadějně nevypadá, chvílemi dokonce i spadne pár kapek. Traséři MTB hlásí, že už je na několika místech pěkné blátíčko, to si závodníci porochní. Začínáme stavět bránu, zažijeme trochu zmatků, ale i hodně srandy. Přijíždí hasiči, policie, chevrolet a i se začíná zaplňovat startovní listina. Všude známé tváře, s každým prohodit pár slov a hlavně uhlídat parkující auta, aby jeli do postraních uliček a nebránily průběhu závodu. MTBáci to mají za sebou, nikdo nemá nárok na hlavního favorita Jirku Chybu, ale ocenění zaslouží všichni, co se vydali na trať. Postávám v cílovém kopci a obličeje většiny borců a borkyň, hovoří za vše, nechali tam úplně všechny síly. Od nás jede Ježek a dcera od Olina, kteří jsou při každém průjezdu odměněni bouřlivým potleskem A už se blíží velké finále letošní sezóny a UACu, start POSu. Převlékám se a jdu se rozjet, je neskutečná zima oproti minulým dnům, třesu se jak ratlík, ale je mi jasné, že až se to odmávne, tak se člověk pěkně zapotí. Stojím ve druhé lajně, i start bude u mě rozhodovat o bytí či nebytí v čelním balíku, a tak nic nechci podcenit. Diablo odmávnul a už se letí vstříc prvním kostkám, za Hřebčí se profil stále mírně utahuje a navíc dnes ještě fouká, ale u hřbitova se zakukávám kousek za špici závodu. Je tu i PeBe a Technik, to je moje motivace, ty určitě dnes musí zůstat za mnou, to by bylo pak zase keců . V Hostouni mě ještě předjíždí Mlhoš, ale pak už ho ztrácím z dohledu a stále jen sleduji, aby se neudělala velká díra a já jí nemusel lepit. Na trati jsou asi 3-4 kritická místa, kde člověk prostě musí vypnout mozek a pořádně se ždímnout, aby uvisel a pak se mohl zase v poklidu vézt v tomto rychlovlaku. Zatím mám sil dostatek a tak na každé zrychlení dokáži zareagovat, ale stejně tak i PeBe a Technik, jedou parádně. Vrchol blaha přichází na kostkách, freneticky povzbuzující kotel Šlapek, kde hlavními řvouny je Iceman a Quit, vždy okolo nich projíždím s otevřenou pusou, jako bych nasával jejich energii, to jsem nikdy nezažil a vždy si sobě slibuji, musíš ještě vydržet další okruh, to za to stojí . Kluci moji, díky! A zase se daří, kritické magnety visím a visím, aby taky ne, když furt před sebou vidím PeBeho a Technika . Do třetího okruhu ztrácíme Technika, PeBe se ještě skvěle přicucává, navzdory tomu jak furt hlásí, že končí. Potkáváme pár defektů, i Miloš Krejčí chytil jeden na kostkách a začínáme předjíždět pozůstatky druhého balíku se kterými se navzájem povzbuzujeme. Připadám si jak zdrogovaný na centrifuze, každý okruh mě dostává do větší a větší euforie a navíc vždy ty kostky, kde oranjes skvěle fandí. Najíždíme do posledního okruhu, PeBe už odpadl a vypadá to, že ani mě nebude souzeno vydržet. Blbě jsem si najel kostky úplně na ocase, odkud se špatně útočí a navíc na horizontu se to rovná do lajny a přede mnou to dva odpojili, ještě se bezmocně snažím dostat zpět, ale je vymalováno, nepůjde to Dávám se do kupy s dvěma odpadlíky, jeden z nich to už chce úplně zabalit, ale já ne, teď už to musíme postřídat až do cíle, aby nás ze zadu nikdo nesjel. V Hostouni defektí dvoukolo Chyba-Moflar, mají doprovodné vozidlo, které jim to hned vyměňuje a tím pomáhá i nám, roviny okolo Lidic se vezeme společně. Blíží se technický cíl, zase jsem nezvládl nájezd z předních pozic a jistím to zezadu a tak spurtuji jako třetí z našeho minibalíčku.Umístění cíle se povedlo, pěkně na kopci a tak v koridoru vládne čilé zapisování přijíždějících. Za chvíli je to můj spolubojovník PeBe, ještě že jsme nesvěsily nohy, to by nás lapl, lovec jeden . Vidět spurt druhého balíku je taky pěkný zážitek a do cíle stále přijíždějí i oranžové dušičky, který ten pestrobarevný had pěkně obarvily.Sjíždím k autu, převléknout se, pokecat s ostatními a vrháme se na složení brány, do které si skočí rozvášněný PeBe tygra s nešťastným koncem pro jeho kolínko No nakonec jsme ten vzduch dostali ven, i přes ty záchvaty smíchu, které to provázely. Nejvíce mě dostalo, že 3 lidi bránu balili a 5 lidí fandilo a fotografovalo Začíná vyhlašování a tombola, trochu jsem se zasekl u výčepu s Bigmigem a Kolbabou, a tak jsme bohužel přišli o zlatý hřeb v podobě hobla a předání dortu našemu slovenskému bratru k jeho narodeninam. Tleskáme nejlepším a pomalu začínáme balit vše do aut a loučit se s letošní závodní silniční sezónou. Ale tím ještě POS09 nekončí, večer se koná tiskovka v Příčném Řezu a pak noční jízda Prahou. No stálo to za to, dlouho budu vzpomínat