Lemond – Jak jsem se stal členem
Dnes přinášíme hodnocení sezóny 2009 od jednoho z nových členů, Lemonda ve formě ankety.
Lemond – Jak jsem se stal členem
1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
Členem VŠ jsem se stal až v polovině října 2009. Děkuji moc Kolíkáčovi. Ke šlapkám jsem se dostal vlastně náhodou.
Ke konci prázdnin (myslím, že 20.8.) jsem se připletl do nějakého odpoledního cyklistického hemžení poblíž Bělče.
Závod to očividně nebyl, během jedné hodiny jsem potkal asi 30 cyklistů v obou směrech, jeli ale
dost pomalu. Jeden dokonce zastavil a vyfotil si mě. Pak jsem hledal, jestli ta fotka
není někde vystavená. Co to vlastně bylo za akci jsem dodnes nezjistil. Při tom hledání jsem objevil RacerGallery,
kde mě zaujal dvousmyslný název cyklistů v Oranžovém dresu. Za První republiky prý existoval
cyklistický spolek "Nežeň se!". Ihned se koukám na stránky VŠ. Ty mi svou nejen
grafickou úrovní vyrazily dech.
Na silničním kole mě jezdit vždy bavilo, tak po několik dní hltám pro mě
naprosto nové informace o závodech (žádný jsem dosud nejel). Zjišťuji co je to UAC, CKKV,... Z kontextu dedukuji,
že bidon je cyklistická láhev a brdek kopec. Jen pořád nevím, co je "magnet, popř. magneťák" a k čemu jsou návleky na tretry.
Koukám se jaké má kdo kolo (baví mě stále něco vylepšovat).
S radostí zjišťuji, že několik závodů se jede přes K. Žehrovice, kde bydlím. Jen mi trochu mrazí v zádech z dosahovaných průměrných rychlostí
nejen na tratích, které znám.
Na kole jsem trénoval v rámci možností. Od dubna jsem proháněl nového celouhlíkového LeMonda po Křivoklátsku a Rakovnicku.
S ohledem na blížící se obhajobu disertační práce 16.9. jsem se ale musel mírnit.
Přeci jenom FEL v Praze a mé pracoviště, Fyzikální ústav AV, mají poněkud jiné požadavky než nejmenovaná plzeňská "univerzita".
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
Docela mě zajímalo, jakéže avs dosáhnu já. Klikovy vrchy se přímo nabízely. Na Velkou Dobrou to mám sice kousek,
ale vůbec jsem tehdy nevěděl, jestli mohu přijet bez licence nebo klubového průkazu. Tak se rozhoduju, že vyrazím
ve stejnou dobu z K.Ž. jako závod z Dobré a budu zvědav, kdy mě dojedou. 20.9. vyrážím pár minut po jedenácté.
První skupina mě dojela na začátku stoupání v Městečku těsně za přejezdem (slovo balík nemám rád, ten se dle mého názoru ze skupiny stane, až v ní někdo spadne).
Nechci překážet a včas opouštím silnici a asi minutu čekám, až bude volno.
Nahoře špatně odbočuju na Nezabudice, po půl km se vracím na trať. Mám pocit, že za mnou už nikdo nejede. Ve sjezdu do Roztok mě zase předjíždí několik lidí, rychlá jízda z kopce je moje slabina. Jedu po čáře, a doufám, že se moc nepletu.
Následuje kopec nahoru nad Roztoky. Moc mi to už nejede, přece jenom jsem trochu počítal s tím, že kdykoli budu chtít, pojedu si svou cestou. Ale to nešlo. Vůbec jsem si neuvědomil, že mě organizátoři budou považovat také za závodníka.
Říkal jsem si, že když nemám číslo tak nepatřím k závodu. Ve 40 km/h je to těžké někomu s práporkem vysvětlovat. Tím spíš, že jedu na kole,
které rozhodně není určeno na jízdu do hospody (kde se opře o zeď a zpět se vede).
V zatáčce poznávám vydatně povzbuzujícího Léňu. Mám dost času říct, že jedu rekreačně a nejsem závod. Léňa odpovídá, že i tak je to dobrý.
Ale i proč nejedu rychleji: "Greg LeMond, to musí jet samo!" V duchu si představuji, kam by to jelo, když bych skutečně přestal v tom krpálu šlapat.
Najednou si uvědomuji, že je to poprvé v životě, kdy mě někdo na kole povzbudil. Maximálně se pozdravím s cyklistou v protisměru, nebo na mě zatroubí auto, abych se nemotal. Jinak nic.
Těch pár okamžiků v zatáčce bylo opravdu něco, na co se nezapomíná. Ještě před koncem kopce vím, že chci tyhle lidi v Oranžových dresech poznat
blíže. Přezdívka Lemond se nabízí sama, jen mám obavu, že bude s ohledem na mé výkony působit trochu ironicky.
Už se těším na dres.
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
Totálně mi došly síly v kopci ze Sýkořice. Nahoře se klidím ze silnice. Zastavuji pod stromem a dřevěným křížem.
Asi nebyl dobrý nápad brát si na tuhle trať jen půl litru vody a čtyři hašlerky (počítal jsem na 20 km jednu). Chtěl jsem vézt co nejméně zátěže.
O tom, že existují nějaké gely, jonťáky apod. jsem tehdy neměl ani ponětí. Jede ještě hodně cyklistů, teď mám sice průměr 26, ale už bych jim nestačil.
Normálně bych to tu pořádně rozjel, až domu je to skoro po rovině. Dlouhých 10 minut čekám a pozoruji závod.
Občas zaslechnu, co si kdo v posledních metrech kopce povídá. Např.: "Ty Šlapky se tu rojí jak oranžoví mravenci."
Nabírám poslední síly. Klikovy vrchy po tom, co jsem několik týdnů pořádně neseděl na kole není dobrý nápad. Navíc jsem to zazdil tou vydatnou stravou.
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
Po mých zkušenostech už jen název reportu od Kolíkáče– "Klikovy vrchy to je perla UACu"
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
foto
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
Léňa - Rok přeměny
7, Jak probíhá zimní příprava?
Snažím se jezdit na kole, kdy to jen trochu jde.
Poté co jsem na konci listopadu vjel do asfaltového lepidla na rovince nad Sýkořicí se snažím spíše
než trénovat ty nánosy ze zánovních PRO3 plášťů ojet, abych mohl klidně spát.
Doufám, že mě v sezoně 2010 už nic horšího nepotká. Kola se neuvěřitelně rychle obalila směsí kamínků všech možných velikostí. Ještě, že jsem neměl blatníky, to bych to mohl akorát nést. Budu se muset poohlédnout po nějakém cyklotrenažéru. Už mě to neustálé čištění kola unavuje. Na válce raději zapomenu, prý to není tak snadné, jak to vypadá.
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
Najet co nejvíce km. Zkusit několik závodů poblíž: PRS, POS, Bělečské okruhy, určitě Klikovy vrchy, možná Karlovy Vary - Unhošť,
Král Šumavy zatím jen 150km.
Lemond – Jak jsem se stal členem
1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
Členem VŠ jsem se stal až v polovině října 2009. Děkuji moc Kolíkáčovi. Ke šlapkám jsem se dostal vlastně náhodou.
Ke konci prázdnin (myslím, že 20.8.) jsem se připletl do nějakého odpoledního cyklistického hemžení poblíž Bělče.
Závod to očividně nebyl, během jedné hodiny jsem potkal asi 30 cyklistů v obou směrech, jeli ale
dost pomalu. Jeden dokonce zastavil a vyfotil si mě. Pak jsem hledal, jestli ta fotka
není někde vystavená. Co to vlastně bylo za akci jsem dodnes nezjistil. Při tom hledání jsem objevil RacerGallery,
kde mě zaujal dvousmyslný název cyklistů v Oranžovém dresu. Za První republiky prý existoval
cyklistický spolek "Nežeň se!". Ihned se koukám na stránky VŠ. Ty mi svou nejen
grafickou úrovní vyrazily dech.
Na silničním kole mě jezdit vždy bavilo, tak po několik dní hltám pro mě
naprosto nové informace o závodech (žádný jsem dosud nejel). Zjišťuji co je to UAC, CKKV,... Z kontextu dedukuji,
že bidon je cyklistická láhev a brdek kopec. Jen pořád nevím, co je "magnet, popř. magneťák" a k čemu jsou návleky na tretry.
Koukám se jaké má kdo kolo (baví mě stále něco vylepšovat).
S radostí zjišťuji, že několik závodů se jede přes K. Žehrovice, kde bydlím. Jen mi trochu mrazí v zádech z dosahovaných průměrných rychlostí
nejen na tratích, které znám.
Na kole jsem trénoval v rámci možností. Od dubna jsem proháněl nového celouhlíkového LeMonda po Křivoklátsku a Rakovnicku.
S ohledem na blížící se obhajobu disertační práce 16.9. jsem se ale musel mírnit.
Přeci jenom FEL v Praze a mé pracoviště, Fyzikální ústav AV, mají poněkud jiné požadavky než nejmenovaná plzeňská "univerzita".
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
Docela mě zajímalo, jakéže avs dosáhnu já. Klikovy vrchy se přímo nabízely. Na Velkou Dobrou to mám sice kousek,
ale vůbec jsem tehdy nevěděl, jestli mohu přijet bez licence nebo klubového průkazu. Tak se rozhoduju, že vyrazím
ve stejnou dobu z K.Ž. jako závod z Dobré a budu zvědav, kdy mě dojedou. 20.9. vyrážím pár minut po jedenácté.
První skupina mě dojela na začátku stoupání v Městečku těsně za přejezdem (slovo balík nemám rád, ten se dle mého názoru ze skupiny stane, až v ní někdo spadne).
Nechci překážet a včas opouštím silnici a asi minutu čekám, až bude volno.
Nahoře špatně odbočuju na Nezabudice, po půl km se vracím na trať. Mám pocit, že za mnou už nikdo nejede. Ve sjezdu do Roztok mě zase předjíždí několik lidí, rychlá jízda z kopce je moje slabina. Jedu po čáře, a doufám, že se moc nepletu.
Následuje kopec nahoru nad Roztoky. Moc mi to už nejede, přece jenom jsem trochu počítal s tím, že kdykoli budu chtít, pojedu si svou cestou. Ale to nešlo. Vůbec jsem si neuvědomil, že mě organizátoři budou považovat také za závodníka.
Říkal jsem si, že když nemám číslo tak nepatřím k závodu. Ve 40 km/h je to těžké někomu s práporkem vysvětlovat. Tím spíš, že jedu na kole,
které rozhodně není určeno na jízdu do hospody (kde se opře o zeď a zpět se vede).
V zatáčce poznávám vydatně povzbuzujícího Léňu. Mám dost času říct, že jedu rekreačně a nejsem závod. Léňa odpovídá, že i tak je to dobrý.
Ale i proč nejedu rychleji: "Greg LeMond, to musí jet samo!" V duchu si představuji, kam by to jelo, když bych skutečně přestal v tom krpálu šlapat.
Najednou si uvědomuji, že je to poprvé v životě, kdy mě někdo na kole povzbudil. Maximálně se pozdravím s cyklistou v protisměru, nebo na mě zatroubí auto, abych se nemotal. Jinak nic.
Těch pár okamžiků v zatáčce bylo opravdu něco, na co se nezapomíná. Ještě před koncem kopce vím, že chci tyhle lidi v Oranžových dresech poznat
blíže. Přezdívka Lemond se nabízí sama, jen mám obavu, že bude s ohledem na mé výkony působit trochu ironicky.
Už se těším na dres.
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
Totálně mi došly síly v kopci ze Sýkořice. Nahoře se klidím ze silnice. Zastavuji pod stromem a dřevěným křížem.
Asi nebyl dobrý nápad brát si na tuhle trať jen půl litru vody a čtyři hašlerky (počítal jsem na 20 km jednu). Chtěl jsem vézt co nejméně zátěže.
O tom, že existují nějaké gely, jonťáky apod. jsem tehdy neměl ani ponětí. Jede ještě hodně cyklistů, teď mám sice průměr 26, ale už bych jim nestačil.
Normálně bych to tu pořádně rozjel, až domu je to skoro po rovině. Dlouhých 10 minut čekám a pozoruji závod.
Občas zaslechnu, co si kdo v posledních metrech kopce povídá. Např.: "Ty Šlapky se tu rojí jak oranžoví mravenci."
Nabírám poslední síly. Klikovy vrchy po tom, co jsem několik týdnů pořádně neseděl na kole není dobrý nápad. Navíc jsem to zazdil tou vydatnou stravou.
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
Po mých zkušenostech už jen název reportu od Kolíkáče– "Klikovy vrchy to je perla UACu"
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
foto
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
Léňa - Rok přeměny
7, Jak probíhá zimní příprava?
Snažím se jezdit na kole, kdy to jen trochu jde.
Poté co jsem na konci listopadu vjel do asfaltového lepidla na rovince nad Sýkořicí se snažím spíše
než trénovat ty nánosy ze zánovních PRO3 plášťů ojet, abych mohl klidně spát.
Doufám, že mě v sezoně 2010 už nic horšího nepotká. Kola se neuvěřitelně rychle obalila směsí kamínků všech možných velikostí. Ještě, že jsem neměl blatníky, to bych to mohl akorát nést. Budu se muset poohlédnout po nějakém cyklotrenažéru. Už mě to neustálé čištění kola unavuje. Na válce raději zapomenu, prý to není tak snadné, jak to vypadá.
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
Najet co nejvíce km. Zkusit několik závodů poblíž: PRS, POS, Bělečské okruhy, určitě Klikovy vrchy, možná Karlovy Vary - Unhošť,
Král Šumavy zatím jen 150km.
1 komentář:
pěkné
Okomentovat