Skoro letní Vítání (Vítání Martina na bílém kole)

Jak viděl Kolíkáč Vítání Martina na bílém kole ...

Kolíkáč – Skoro letní Vítaní
Od POSu jsem na kole neseděl, a tak jsme se docela těšil na Vítaní, předběžná účast a počasí mé těšení ještě znásobovali. V neděli ráno ještě volá Renda, že taky jede, ale že má menší zpoždění, čekám na něj v Central parku a pak už to šviháme na Chodovec.
Tam už narvaná zastávka k prasknutí, roztlemené tváře a k tomu i bílý moirový Martin alias výtržník Quit. Ve dvojičkách kecáme a chválíme, jak si kdo vyšperkoval zimáka, Renda řádí na biku a předvádí svoje veleskoky .
Při sjezdu z Barranďáku první defekt v podobě zadního kola Maliny. U skály také již chumel oranžistů, ještě znavigovat Mlhoše a vydáváme se se sekerou 15 minut k Radotínu. U závodiště defektí furtošlap PeBe a volá Gavoš od nádraží z Radotína, kde jsme. Po domluvě nám vyráží naproti a v cca 25 lidech si to šineme dál. Před Radotínem nepříjemný přejezd, který sestřeluje ze sedla Atamana a následně i Quita. Jelikož grupa od nádraží v Radotíně již jede s námi a máme stejně 20 minut zpoždění, tak se vyhýbáme dalšímu přejezdu a projíždíme pod tratí tunýlkem a vzpomínáme na start kostkové časovky KPO. Volá Soused z Ořecha, domlouváme se, že nám pojede naproti na Kopaninu.
Po stopách další časovky do kopce se vykroutíme do teplého sluníčka a pokračujeme po trase Stodůlek. Fouká proti, ale naštěstí je tu mohutný balík, ve kterém se dá rozumně jet. V Kuchaři se odbočuje doprava a vzpomíná na POS a PRS, nabalujeme Mirka a Diabla a míříme k lomu u Loděnice, tam se po obědě budou odehrávat vrchařské souboje . Teď si probrzdíme sjezd, protože je tam pěkně kluzko, PeBe na furtošlapce smykuje co to dá a bohužel Fanymu prdne drát a tak to točí domů. Vzpomenout na Vlka v jeho zatáčce a pak se znovu škrábat na Bubovice a Mořinu. Jedu si svoje tempo se Sousedem a Mirkem a užívám si krásného dne. Před Bubovicemi nás zdraví Michal Koš a po chvíli i Jirka Sladký, před Amerikou se čeká, čtyřka Orlík, Alánek, Malina a Kubajz jede napřed. Sjíždíme Hlásnou a šikujeme se na startu první rychlostní prémie na ceduli Srbsko. Nástup střídá nástup, zástěrky vlají a v balíku to jen hučí. Nakonec si před cedulí sjíždíme napřed jedoucí čtyřku a spurt vyhrává náplava Mirek ze Záluží
Zahrádka v Srbsku 15. listopadu hučí jak v nejparnějším létě, pan číšník nám zakázal srazit stoly a tak hlučíme od jednoho stolu k druhému. Už nás opustili Alánek, Malina, Kubajz, Soused a Orlík a po obědě i Mlhoš, který ještě musel do města Hitem jsou ovocné knedlíky a česnečka či vývar, Ataman si dává navrch ještě presso s rohlíkem . V povznesené náladě šněrujeme romantické serpentiny nad Srbskem, nahoře se zase čeká a údolím Svatého Jána si můžeme užívat kecací jízdu ve dvojičkách. Vrchařská prémie, která se též jezdila kdysi jako časovka, nám pěkně rozevírá plicní sklípky, klobouk dolů před furtošlapem Pebánkem, který jen jednou sesedl, nechápu, já byl rád že mám trojtác Nahoře se zvesela vydýcháváme a fandíme. Zpátky přes rozestavěný Vysoký Újezd a většina se vydává Třebotovkou do Radotína, kde se u Barranďáku loučíme a klopýtáme do svých vířivek.
Díky všem, kdo přijeli a postarali se nakopnutí před zimní sezónou. Já hltat prosolené silnice plánuji až od ledna.