Technik – Zážitky nemusí být pozitivní, ale silné!!! (Halounské okruhy 2009)

Technik – Zážitky nemusí být pozitivní, ale silné!!!
Po Kolikáčově pobídce jsem se rozhodl napsat o letošních Halounských okruzích něco ze svého pohledu.

Den před závodem padá rozhodnutí zúčastnit se mého prvního klání s hromadným startem v životě. Večer ještě stihnu získat pár rad od zkušených borců z řad Šlapek a ráno vyrážím kolmo na místo srazu, Zbraslav. Alánek s Pebem nás pěkně dovážejí do Haloun, jen v tom kopci za Řevnicemi se radši držím Fáfi, která mi svojí jízdou vysvětluje, jak na tom po dvou měsících ježdění na silnici jsem.
Pěkně propocen dorážím na registraci K Paviánovi, svlékám zpocené hadry, slupnu banán a mířím na start. Po cestě jsem si vzpomněl na komedii Blbý a Blbější a cestu hlavních hrdinů na minimotorce do Aspenu a přemýšlím, koho vezmu s sebou, abych dole kolem startéra neprojel ve stavu podobném posmrtné ztuhlosti (prostě byla hrozná kosa). Po několika radách o záludnostech na trati od pana Chyského zaznívá z megafónu povel start.

První dojmy z jízdy v cca sedmdesátičlenném balíku jsou velmi silné. Při jízdě proti větru a do mírného kopce nabíráme šílenou rychlost. Zatímco mnozí zkušení matadoři se v pelotonu věnují diskusi, já jedu s vykulenýma očima a sleduju dění na všech stranách kolem sebe. Během jízdy s centimetry místa na obou stranách křečovitě svírám řídítka a přemýšlím o nápadu vylepit si na záda trojúhelník se zajíčkem, aby se mi radši ostatní cyklisté s rezervou vyhnuli. Jedu uprostřed balíku a všímám si, že ti, co jedou po stranách, se dostávají dopředu, zatímco se prostředek propadá. Stanovuji taktiku držet se na dohled od špičky, abych stihl reagovat na případné přiostření tempa, a nechám se vyvážet do předních pozic. Tak se stane ještě několikrát, než se přiblížíme ke stoupání na Housinu.

Pod kopcem jsem naštěstí dost vpředu, ale přestože to rvu na krev, skuteční borci se kolem mě proženou jakoby nic. Díky své výhodné pozici pod kopcem se mi podaří udržet se skupiny asi 4 lidí, která se v následujícím zvlněném terénu, kde se tak tak na chvostu držím, snaží dojet početnější skupinku, čítající asi 8 závodníků, včetně 4 Šlapek (Kolikáč, Pebe, Alánek, Kubajz). Ve sjezdu do Měňan se nám podaří docvaknout a Kolíkáč mě otcovsky chválí, jak prý dobře jedu. Ale jak se říká, nechval dne před večerem. Sotva pochvala dozněla, následuje zatáčka doprava a přede mnou se zjevuje Liteňský krpál. Chvíli bojuju a snažím se od zkušenějších vyzvědět, jak je do p… ten kopec dlouhej. Kolíkáč odpovídá už ze solidní dálky. Morálka klesá na bod mrazu a já už už chci rezignovat, ale najednou vidím, že ve skupině mají problémy ještě další dva, a tak z posledních sil zabejčím a kousek pod vrcholem je mám, pak následuje sjezd a v něm zase pekelné tempo a světe div se, zase jsme pohromadě ve skupině, jako před Litní.

Opět následuje pochvala od Kolíkáče, nebo já aspoň jeho zvolání: „Jé, ty jseš tady taky!!??“ jako pochvalu beru. Při otáčce do druhého kola jsem fakt hotovej a musím přiznat, že mě napadlo zatočit doleva směr cíl. V následujícím úseku do Lažovic se schovávám ve skupině a snažím se si trošku odfrknout, tempo není pro mě naštěstí tak šílené, ale kopec na Housinu se objevuje dřív než bych potřeboval.

Prakticky ihned na úpatí kopce vystupuju z vlaku. Síly nejsou a já přemýšlím, jaké tempo zvolit, abych se dostal do cíle. Opět mě ale zachraňují nesnáze ostatních. Všímám si, že ze skupiny odpadá Pebe a já se s hekáním zakusuji do jeho galusky. Chudák Pebe se pouze udiveně ohlíží, kdože to za ním, vydávaje zvuky jak ze špatného pornofilmu, supí. Pod vrcholem dojíždíme ještě jeden kus a mě krásně píchá v boku. Že by amatérismus ve formě žraní před závodem? Následuje opět zvlněný terén nahoru dolů. Pebe nás dva pobízí, ať taky trochu táhnem a já dělám svojí první velkou chybu, jdu asi na 4 sekundy do čela. Moje lýtkové svalstvo jde ruku v ruce s mou snahou o tempo do křeče a já se zakusuji zpět do Pebeho galusky. Další výzvy ke střídání odmítám, ale jak se blížíme ke snad poslednímu brdečku tuším problémy. Po pár metrech stoupání upozorňuju druhý přívěs, že musí jít přede mě, jestli se chce Pebeho udržet a s křečemi v lýtkách vystupuji. Na vrcholu kopce jsem za pár vteřin, kluci jsou už ale v tahu.

Následuje opět sjezd do Měňan a já jedu na výlet. Myslím, že mám halucinace, když před sebou v Liteňském krpálu vidím cyklistu. Jdu ze sedla a nahoře jsem u něj. Pak už následuje sjezd a spolupráce s mazákem z Agro Kolín. V rovných úsecích za sebou spatřujeme skupinku a v bázni, že se přes nás přežene čelo druhého balíku, fičíme, co to dá. V cílovém stoupání si mě pán s bříškem z Agro Kolín s přehledem vychutnává, ale já jsem rád, že jsem rád. V cíli s nadšením zjišťuji, že ta skupinka za námi není čelo druhého balíku, ale pouze konec prvního, a tak za sebou dokonce nechávám i několik Šlapek.

Domů jsem pak dovezen Kubajzem, za což mu mockrát děkuji, ale aspoň jsem mu před krámem pohlídal kolo, než si koupil tatranku.
S odstupem času jsem ze svého prvního závodu nadšen, ale musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem si za svoje rozhodnutí zúčastnit se pěkně nadával.
Na závěr bych vedle poděkování organizátorům dodal snad jen jednu větu, která to vše dobře vystihuje.

Zážitky nemusí být pozitivní, ale silné!!!

Technik