Centrifuga s čelem
Kat.:
POS 2009,
Poslední šlápnutí,
Reportáže
Kolíkáč – Centrifuga s čelem
Ráno mě nabírá Iceman, díky, že jsi pro mě přijel, pak vyzvedneme Quita a rozjaření to valíme do Hřebče. Iceman furt mačká nějaká tlačítka na volantu, ale stejně více jak 60km/hod. mu to nejede, tak docela nervuji, aby jsme stihli být v 8hod. před Obecním úřadem, kde máme převzít bránu. Ještě načepovat pro sichr do kanystru benzin do agregátu pro bránu a šílenou Quitovou oklikou málem přes Kladno dorážíme překvapivě přesně. Vytáhnout bránu a agregát, už tu jsou ochotné Šlapky, které přikládají ruce k dílu. Diablo rozděluje úkoly a oranžové postavičky se jen míhají po zamračené Hřebči. Počasí moc nadějně nevypadá, chvílemi dokonce i spadne pár kapek. Traséři MTB hlásí, že už je na několika místech pěkné blátíčko, to si závodníci porochní. Začínáme stavět bránu, zažijeme trochu zmatků, ale i hodně srandy. Přijíždí hasiči, policie, chevrolet a i se začíná zaplňovat startovní listina. Všude známé tváře, s každým prohodit pár slov a hlavně uhlídat parkující auta, aby jeli do postraních uliček a nebránily průběhu závodu. MTBáci to mají za sebou, nikdo nemá nárok na hlavního favorita Jirku Chybu, ale ocenění zaslouží všichni, co se vydali na trať. Postávám v cílovém kopci a obličeje většiny borců a borkyň, hovoří za vše, nechali tam úplně všechny síly. Od nás jede Ježek a dcera od Olina, kteří jsou při každém průjezdu odměněni bouřlivým potleskem A už se blíží velké finále letošní sezóny a UACu, start POSu. Převlékám se a jdu se rozjet, je neskutečná zima oproti minulým dnům, třesu se jak ratlík, ale je mi jasné, že až se to odmávne, tak se člověk pěkně zapotí. Stojím ve druhé lajně, i start bude u mě rozhodovat o bytí či nebytí v čelním balíku, a tak nic nechci podcenit. Diablo odmávnul a už se letí vstříc prvním kostkám, za Hřebčí se profil stále mírně utahuje a navíc dnes ještě fouká, ale u hřbitova se zakukávám kousek za špici závodu. Je tu i PeBe a Technik, to je moje motivace, ty určitě dnes musí zůstat za mnou, to by bylo pak zase keců . V Hostouni mě ještě předjíždí Mlhoš, ale pak už ho ztrácím z dohledu a stále jen sleduji, aby se neudělala velká díra a já jí nemusel lepit. Na trati jsou asi 3-4 kritická místa, kde člověk prostě musí vypnout mozek a pořádně se ždímnout, aby uvisel a pak se mohl zase v poklidu vézt v tomto rychlovlaku. Zatím mám sil dostatek a tak na každé zrychlení dokáži zareagovat, ale stejně tak i PeBe a Technik, jedou parádně. Vrchol blaha přichází na kostkách, freneticky povzbuzující kotel Šlapek, kde hlavními řvouny je Iceman a Quit, vždy okolo nich projíždím s otevřenou pusou, jako bych nasával jejich energii, to jsem nikdy nezažil a vždy si sobě slibuji, musíš ještě vydržet další okruh, to za to stojí . Kluci moji, díky! A zase se daří, kritické magnety visím a visím, aby taky ne, když furt před sebou vidím PeBeho a Technika . Do třetího okruhu ztrácíme Technika, PeBe se ještě skvěle přicucává, navzdory tomu jak furt hlásí, že končí. Potkáváme pár defektů, i Miloš Krejčí chytil jeden na kostkách a začínáme předjíždět pozůstatky druhého balíku se kterými se navzájem povzbuzujeme. Připadám si jak zdrogovaný na centrifuze, každý okruh mě dostává do větší a větší euforie a navíc vždy ty kostky, kde oranjes skvěle fandí. Najíždíme do posledního okruhu, PeBe už odpadl a vypadá to, že ani mě nebude souzeno vydržet. Blbě jsem si najel kostky úplně na ocase, odkud se špatně útočí a navíc na horizontu se to rovná do lajny a přede mnou to dva odpojili, ještě se bezmocně snažím dostat zpět, ale je vymalováno, nepůjde to Dávám se do kupy s dvěma odpadlíky, jeden z nich to už chce úplně zabalit, ale já ne, teď už to musíme postřídat až do cíle, aby nás ze zadu nikdo nesjel. V Hostouni defektí dvoukolo Chyba-Moflar, mají doprovodné vozidlo, které jim to hned vyměňuje a tím pomáhá i nám, roviny okolo Lidic se vezeme společně. Blíží se technický cíl, zase jsem nezvládl nájezd z předních pozic a jistím to zezadu a tak spurtuji jako třetí z našeho minibalíčku.Umístění cíle se povedlo, pěkně na kopci a tak v koridoru vládne čilé zapisování přijíždějících. Za chvíli je to můj spolubojovník PeBe, ještě že jsme nesvěsily nohy, to by nás lapl, lovec jeden . Vidět spurt druhého balíku je taky pěkný zážitek a do cíle stále přijíždějí i oranžové dušičky, který ten pestrobarevný had pěkně obarvily.Sjíždím k autu, převléknout se, pokecat s ostatními a vrháme se na složení brány, do které si skočí rozvášněný PeBe tygra s nešťastným koncem pro jeho kolínko No nakonec jsme ten vzduch dostali ven, i přes ty záchvaty smíchu, které to provázely. Nejvíce mě dostalo, že 3 lidi bránu balili a 5 lidí fandilo a fotografovalo Začíná vyhlašování a tombola, trochu jsem se zasekl u výčepu s Bigmigem a Kolbabou, a tak jsme bohužel přišli o zlatý hřeb v podobě hobla a předání dortu našemu slovenskému bratru k jeho narodeninam. Tleskáme nejlepším a pomalu začínáme balit vše do aut a loučit se s letošní závodní silniční sezónou. Ale tím ještě POS09 nekončí, večer se koná tiskovka v Příčném Řezu a pak noční jízda Prahou. No stálo to za to, dlouho budu vzpomínat
Ráno mě nabírá Iceman, díky, že jsi pro mě přijel, pak vyzvedneme Quita a rozjaření to valíme do Hřebče. Iceman furt mačká nějaká tlačítka na volantu, ale stejně více jak 60km/hod. mu to nejede, tak docela nervuji, aby jsme stihli být v 8hod. před Obecním úřadem, kde máme převzít bránu. Ještě načepovat pro sichr do kanystru benzin do agregátu pro bránu a šílenou Quitovou oklikou málem přes Kladno dorážíme překvapivě přesně. Vytáhnout bránu a agregát, už tu jsou ochotné Šlapky, které přikládají ruce k dílu. Diablo rozděluje úkoly a oranžové postavičky se jen míhají po zamračené Hřebči. Počasí moc nadějně nevypadá, chvílemi dokonce i spadne pár kapek. Traséři MTB hlásí, že už je na několika místech pěkné blátíčko, to si závodníci porochní. Začínáme stavět bránu, zažijeme trochu zmatků, ale i hodně srandy. Přijíždí hasiči, policie, chevrolet a i se začíná zaplňovat startovní listina. Všude známé tváře, s každým prohodit pár slov a hlavně uhlídat parkující auta, aby jeli do postraních uliček a nebránily průběhu závodu. MTBáci to mají za sebou, nikdo nemá nárok na hlavního favorita Jirku Chybu, ale ocenění zaslouží všichni, co se vydali na trať. Postávám v cílovém kopci a obličeje většiny borců a borkyň, hovoří za vše, nechali tam úplně všechny síly. Od nás jede Ježek a dcera od Olina, kteří jsou při každém průjezdu odměněni bouřlivým potleskem A už se blíží velké finále letošní sezóny a UACu, start POSu. Převlékám se a jdu se rozjet, je neskutečná zima oproti minulým dnům, třesu se jak ratlík, ale je mi jasné, že až se to odmávne, tak se člověk pěkně zapotí. Stojím ve druhé lajně, i start bude u mě rozhodovat o bytí či nebytí v čelním balíku, a tak nic nechci podcenit. Diablo odmávnul a už se letí vstříc prvním kostkám, za Hřebčí se profil stále mírně utahuje a navíc dnes ještě fouká, ale u hřbitova se zakukávám kousek za špici závodu. Je tu i PeBe a Technik, to je moje motivace, ty určitě dnes musí zůstat za mnou, to by bylo pak zase keců . V Hostouni mě ještě předjíždí Mlhoš, ale pak už ho ztrácím z dohledu a stále jen sleduji, aby se neudělala velká díra a já jí nemusel lepit. Na trati jsou asi 3-4 kritická místa, kde člověk prostě musí vypnout mozek a pořádně se ždímnout, aby uvisel a pak se mohl zase v poklidu vézt v tomto rychlovlaku. Zatím mám sil dostatek a tak na každé zrychlení dokáži zareagovat, ale stejně tak i PeBe a Technik, jedou parádně. Vrchol blaha přichází na kostkách, freneticky povzbuzující kotel Šlapek, kde hlavními řvouny je Iceman a Quit, vždy okolo nich projíždím s otevřenou pusou, jako bych nasával jejich energii, to jsem nikdy nezažil a vždy si sobě slibuji, musíš ještě vydržet další okruh, to za to stojí . Kluci moji, díky! A zase se daří, kritické magnety visím a visím, aby taky ne, když furt před sebou vidím PeBeho a Technika . Do třetího okruhu ztrácíme Technika, PeBe se ještě skvěle přicucává, navzdory tomu jak furt hlásí, že končí. Potkáváme pár defektů, i Miloš Krejčí chytil jeden na kostkách a začínáme předjíždět pozůstatky druhého balíku se kterými se navzájem povzbuzujeme. Připadám si jak zdrogovaný na centrifuze, každý okruh mě dostává do větší a větší euforie a navíc vždy ty kostky, kde oranjes skvěle fandí. Najíždíme do posledního okruhu, PeBe už odpadl a vypadá to, že ani mě nebude souzeno vydržet. Blbě jsem si najel kostky úplně na ocase, odkud se špatně útočí a navíc na horizontu se to rovná do lajny a přede mnou to dva odpojili, ještě se bezmocně snažím dostat zpět, ale je vymalováno, nepůjde to Dávám se do kupy s dvěma odpadlíky, jeden z nich to už chce úplně zabalit, ale já ne, teď už to musíme postřídat až do cíle, aby nás ze zadu nikdo nesjel. V Hostouni defektí dvoukolo Chyba-Moflar, mají doprovodné vozidlo, které jim to hned vyměňuje a tím pomáhá i nám, roviny okolo Lidic se vezeme společně. Blíží se technický cíl, zase jsem nezvládl nájezd z předních pozic a jistím to zezadu a tak spurtuji jako třetí z našeho minibalíčku.Umístění cíle se povedlo, pěkně na kopci a tak v koridoru vládne čilé zapisování přijíždějících. Za chvíli je to můj spolubojovník PeBe, ještě že jsme nesvěsily nohy, to by nás lapl, lovec jeden . Vidět spurt druhého balíku je taky pěkný zážitek a do cíle stále přijíždějí i oranžové dušičky, který ten pestrobarevný had pěkně obarvily.Sjíždím k autu, převléknout se, pokecat s ostatními a vrháme se na složení brány, do které si skočí rozvášněný PeBe tygra s nešťastným koncem pro jeho kolínko No nakonec jsme ten vzduch dostali ven, i přes ty záchvaty smíchu, které to provázely. Nejvíce mě dostalo, že 3 lidi bránu balili a 5 lidí fandilo a fotografovalo Začíná vyhlašování a tombola, trochu jsem se zasekl u výčepu s Bigmigem a Kolbabou, a tak jsme bohužel přišli o zlatý hřeb v podobě hobla a předání dortu našemu slovenskému bratru k jeho narodeninam. Tleskáme nejlepším a pomalu začínáme balit vše do aut a loučit se s letošní závodní silniční sezónou. Ale tím ještě POS09 nekončí, večer se koná tiskovka v Příčném Řezu a pak noční jízda Prahou. No stálo to za to, dlouho budu vzpomínat
0 komentář:
Okomentovat