Malina – Domácí půda - POS09
Kat.:
POS 2009,
Poslední šlápnutí,
Reportáže
Malina – Domácí půda - POS09
Počasí se na samotný závod celkem umoudřilo, nepršelo, částečně se zvýšila teplota na 13°C a silnice už docela oschly. Trať závodu byla stejná jako na jaře. Jen byl posunut kvůli koridoru cíl - krátkém kopci mezi domy. Obvyklý kvalitní UACovský balík.
Hned od startu se celkem jede. Z jara jsem věděl, že je dobré do proti-kopce před Hostouňí najíždět více vpředu. Silnice je z jedné strany dost hrbolatá a hlavně úzká. Později se ukázalo, že defektů bylo docela dost. Obvyklý scenář je tento: Najede se do kopce. Čeká se, kdo se zvedne, když ten dotyčný po zvednutí dostatečně zrychlí, tak se zvednou ostatní a na vrchol se spurtuje. Na vrcholu se na sebe utrhlá skupina mezi sebou podívá. A když je většinový názor o dobrém složení kladný, tak je snaha střídat a ujet hlavnímu balíku. Pojem „kopec“ zde znamená terénní vlnu s převýšením max. 50m a délkou přibližně 800m.
Ve třetím kole jsem za to vzal už před kopcem a vydrápal jsem to na dost těžký a „rychlý“ převod. Nahoře jsem byl s Kuřetem, Vítkem Novákem, Michalem Koubíkem, Melšákem a dospurtoval nás ještě démon Petr Novák. Vypadalo to už dost zajímavě a začali jsme točit. Jenže jsme se na sebe pořád, jak volové otáčeli a čekali snad na požehnání. Takže ještě ne moc unavený balík nás po pár kilometrech měl. Pak se už nic moc nedělo. Dostal mě ufon Kolíkáč před nájezdem do 4kola, kde se začal probíjet ke špici – dobře jede tanečník!A kolo mi dává najevo, že do konce závodní sezóny zbývá pár kilometrů rozpletenou omotávkou pod pravou pákou. Asi bych si měl mazat ruce Indulonou nebo za to moc beru, jak někdo v cíli vtipně poznamenal.
Snažil se být aktivní, tedy za blbce. Na špici jsem se ukazoval hlavně s Prochym, Melšákem, Vítkem a Jirkou Rozvodou. Někdo se vezl, jiný tahali, to je jako den a noc. Ostatně je to letošní poslední závod, tak mi to je celkem jedno. Spíše jsem si dnešek užíval a na žádného Mirka Živného a podobné typy jsem neřval.
Často jsme odjížděli. Vesměs to ale všechno bylo propagační. Balík pak zrychlil a pohltil nás. Na technický dojezd jsem se docela těšil. Na zvedající rovince do Hřebče se na špici usadil už „zazimovaný“ Vítek Mužík. Ukázal zástěrky a táhl balík do cíle. Začala tlačenice kvůli co nejlepšímu nájezdu do kostek. Splašil se Vítek a tak balík pěkně před ostrou levou zatáčkou nátahl. Byl jsem ve výhodné pozici za Melšou, před kterým jel pan Kudrna. Chtěl jsem mu na zimní spánek udělat obrázek o zádech Maliny. Enduraining ale nejsou TJ Chvojkovice-Brod, takže Melšák bohužel přede mnou vytrhává nohu z pedálů. Dobrý taktický faul! Odděluje Jelínka, Kudrnu a Kuře od zbytku. Škoda, na ten cíl jsem si věřil. Měl jsem tam už „naloženo“ a pak z nízké rychlosti řadit, to už nešlo...Dojíždím za Petrem N. a Rozvoďákem.
Pak už v pohodě sníst guláš a čekat na vyhlášení. S Kuřetem jsme dva na bedně. Jen ten maskot Endurainingu mi tam na tom prvním místě nesedí! Ne, ne je to pohodová atmosféra. Podávám mu ruku, je to kamarád. Prostě byl na pásce přede mnou, tak musím smeknout.
Počasí se na samotný závod celkem umoudřilo, nepršelo, částečně se zvýšila teplota na 13°C a silnice už docela oschly. Trať závodu byla stejná jako na jaře. Jen byl posunut kvůli koridoru cíl - krátkém kopci mezi domy. Obvyklý kvalitní UACovský balík.
Hned od startu se celkem jede. Z jara jsem věděl, že je dobré do proti-kopce před Hostouňí najíždět více vpředu. Silnice je z jedné strany dost hrbolatá a hlavně úzká. Později se ukázalo, že defektů bylo docela dost. Obvyklý scenář je tento: Najede se do kopce. Čeká se, kdo se zvedne, když ten dotyčný po zvednutí dostatečně zrychlí, tak se zvednou ostatní a na vrchol se spurtuje. Na vrcholu se na sebe utrhlá skupina mezi sebou podívá. A když je většinový názor o dobrém složení kladný, tak je snaha střídat a ujet hlavnímu balíku. Pojem „kopec“ zde znamená terénní vlnu s převýšením max. 50m a délkou přibližně 800m.
Ve třetím kole jsem za to vzal už před kopcem a vydrápal jsem to na dost těžký a „rychlý“ převod. Nahoře jsem byl s Kuřetem, Vítkem Novákem, Michalem Koubíkem, Melšákem a dospurtoval nás ještě démon Petr Novák. Vypadalo to už dost zajímavě a začali jsme točit. Jenže jsme se na sebe pořád, jak volové otáčeli a čekali snad na požehnání. Takže ještě ne moc unavený balík nás po pár kilometrech měl. Pak se už nic moc nedělo. Dostal mě ufon Kolíkáč před nájezdem do 4kola, kde se začal probíjet ke špici – dobře jede tanečník!A kolo mi dává najevo, že do konce závodní sezóny zbývá pár kilometrů rozpletenou omotávkou pod pravou pákou. Asi bych si měl mazat ruce Indulonou nebo za to moc beru, jak někdo v cíli vtipně poznamenal.
Snažil se být aktivní, tedy za blbce. Na špici jsem se ukazoval hlavně s Prochym, Melšákem, Vítkem a Jirkou Rozvodou. Někdo se vezl, jiný tahali, to je jako den a noc. Ostatně je to letošní poslední závod, tak mi to je celkem jedno. Spíše jsem si dnešek užíval a na žádného Mirka Živného a podobné typy jsem neřval. Často jsme odjížděli. Vesměs to ale všechno bylo propagační. Balík pak zrychlil a pohltil nás. Na technický dojezd jsem se docela těšil. Na zvedající rovince do Hřebče se na špici usadil už „zazimovaný“ Vítek Mužík. Ukázal zástěrky a táhl balík do cíle. Začala tlačenice kvůli co nejlepšímu nájezdu do kostek. Splašil se Vítek a tak balík pěkně před ostrou levou zatáčkou nátahl. Byl jsem ve výhodné pozici za Melšou, před kterým jel pan Kudrna. Chtěl jsem mu na zimní spánek udělat obrázek o zádech Maliny.
Enduraining ale nejsou TJ Chvojkovice-Brod, takže Melšák bohužel přede mnou vytrhává nohu z pedálů. Dobrý taktický faul! Odděluje Jelínka, Kudrnu a Kuře od zbytku. Škoda, na ten cíl jsem si věřil. Měl jsem tam už „naloženo“ a pak z nízké rychlosti řadit, to už nešlo...Dojíždím za Petrem N. a Rozvoďákem.Pak už v pohodě sníst guláš a čekat na vyhlášení. S Kuřetem jsme dva na bedně. Jen ten maskot Endurainingu mi tam na tom prvním místě nesedí! Ne, ne je to pohodová atmosféra. Podávám mu ruku, je to kamarád. Prostě byl na pásce přede mnou, tak musím smeknout.
1 komentář:
Dobry narez, Malino
Okomentovat