15. 12. 2010

Lemond – Celkem vydařená sezóna.

Jan Vyskočil – Lemond

1, Jak hodnotíš sezónu 2010?

První celý rok se Šlapkami. Ani ve snu by mě nenapadlo, že objedu tolik závodů. Musím hlavně poděkovat Mišutkovi a jiným za odvoz na mnoho akcí, kam bych se sám jinak nedostal. Na závodech UACu jsem byl skoro nebo úplně poslední, ale nic víc jsem nečekal. O to větší radost jsem měl, když jsem zajel občas líp. Zkusím to stručně shrnout. Omlouvám se, že používám slovo závod, v mém případě by bylo přesnější svižnější výlet nebo něco v tom smyslu:



První šlápnutí: můj vůbec první závod. Ráno déšť, absolutně bez tréninku. Blbě jsem odstartoval - myslel jsem, že A=červená čísla a B=žlutá, čímž jsem nabral půlminutovou ztrátu již na startu, když jsem se postavil úplně dozadu. Nekonečných pět okruhů, spadlý řetěz, v posledním kole zase déšť (to už jsem byl z prvního balíku na trati sám).



Zákolany: první časovka do vrchu. Hezké počasí, příjemný a nenáročný kopec. Za šest minut bez vteřiny třicet bodů do klubové soutěže. Co víc si přát. Díky mému lehkému kolu jsem nebyl zdaleka poslední.



Slapy: zase úplně poslední, moc jsem toho ještě kvůli počasí nenatrénoval, ale hlavně jsem se blbě oblíknul. Čekal jsem déšť, který se nekonal, tak jsem jel v zimní bundě. A odpoledne nejmíň patnáct nad nulou... Asi nejhorší zážitek.



Časovka Dobrá: ráno dost zima, ještě že bydlím blízko a mám se kde do startu ohřát. Byl bych rád i za průměr 30, těch 33 a krásné předposlední místo v kategorii mi udělalo radost.



Bělečské okruhy: okruh jsem si v týdnu před závodem šestkrát projel, abych se naučil ty rychlé zatáčky z kopce. V posledním závodním okruhu silnější déšť, kde jsem dost ztratil. Myslím, že za mnou ještě někdo byl, i když jsem v klubové tabulce poslední, ale je to úplně jedno. Na startu jsem potkal po dlouhé době Mišutku.



Karlovy Vary-Unhošť: nevím proč, ale moc se mi tenhle závod líbil. Asi je to tím, že to nejsou okruhy, kde mě (nejen) můj balík několikrát předjede. A taky, že projíždím rodnou vsí. Vlastně je to takový maratónek po rovině. Jenom bych to rád příští rok zajet pod tři hodiny!



Jedomělické okruhy: zase ty okruhy! Jedu do posledního kola ale nemusím, balík je už v cíli. Tak když jsem projel cílem, vůbec nikdo tam už nebyl. Nic moc zážitek. Ještě ke všemu pravděpodobně zde na hrbolatých sjezdech oddělávám keramická ložiska v zadním kole HED.



Rampušák: to, že mám v háji ložiska jsem zjistil ale až doma. Začala mi stávkovat pumpa SKS Airworx, čili jsem řešil úplně něco jiného. Na start jsem vyrazil s tlakem 3+4 atm... Ještě, že jsem včas odbočil na krátkou. Ale i tak moc hezká krajina a v cíli aspoň trochu víc času. Poznal jsem Laca, kámen úrazu a mnoho dalších super lidí z klubu...



Královická časovka: do Královic jsem jel na kole s AC420, tj. nedělal jsem si žádné iluze. Bylo dost horko a přehnal jsem to s rozjížděním. Po asi šedesáti km na startu poměrně náročné časovky. Cestou zpátky mě zdržel pomalu jedoucí, ale o to víc smrdící kamion. Zklamáním byla malá účast Šlapek ve srovnání s minulým rokem, na což upozornil i pořadatel při vyhlašování výsledků!



Beskyd tour: extrémní horko, nepříjemné kopce, zadní kolo stále neopraveno, tak jsem jel s těžkým Bontragerem race. Jak snadno jsem vyjel na Pustevny, tak rychle jsem se přehřál do kopce na Soláň. Do tuhého začalo jít, když to vzdal Laco na Kasárnách. Dál než na Smrček jsem nedojel (je tam nevzhledná, ale moc užitečná dřevěná bouda). Ne že by to v silné bouřce dál nešlo, ale říkal jsem si, že je lepší nedojet, než vyhrát Darwinovu cenu.



Kolem Posázaví: déšť po ránu, ale po většinu závodu mokré silnice. To nemám rád a jedu ještě pomaleji než normálně. Vůbec se mi ten den jelo nějak špatně, takže snad příští rok.



Černolice: původně jsem chtěl v rámci tréninku na AKŠ jet i Lety, dokonce jsem tam zajel. Vůbec jsem ale nebyl moudrý z toho šíleného kroužení mezi ploty. Ze Šlapek tam byl stejně jen D!ablo. Ale aspoň jsem našel rozumnou cestu, kudy jet druhý den na kole do Černolic. Ty mě mimořádně přitahovaly už tím, že startují ze Všenor. Ano, jsou to ty Všenory, o kterých je zmínka ve Švejkovi. Ale jinak je tu docela náročný kopec, co stojí za to. A byl jsem v první desítce (jelo nás jedenáct v kategorii).



Král Šumavy: zde jsem chtěl zkusit, jestli ujedu 200 km za den. To se mi nakonec podařilo, byť můj orientační smysl dělal vše proto, abych ten den ujel ještě daleko víc. Škoda, že změnili tratě na příští rok. Budu si muset vzít mapu, protože co jsem na to koukal, přijde mi nová trať dost složitá. Snad si mi podaří uviset Strejdu.



Bratronické okruhy: časovku jsem tak nějak přežil, ale v druhé etapě jsem již trochu cítil asi chřipku, kterou jsem se pokoušel během týdne všemožně vyléčit. Večer před třetí etapou jsem dopil zbylý Gutar a s obavami zalehnul. No jo ale ten Gutar chřipku beze zbytku z těla do rána vyhnal! Když funguje na zvýšení výkonnosti při závodě, proč by neměl zvýšit výkonnost organismu v boji s nemocí. To mi udělalo velkou radost. V poslední etapě jsem poprvé v životě ujel na jeden zátah víc než 100 km průměrnou rychlostí větší než 30.



Řevnice: již po několikáté jsem vyrazil na kole do tankodromů na Praze-západ. Před tím jsem trochu vylepšil kolo o karbonový představec, který jsem ale málo dotáhnul a na cestě do Řevnic se mi dvakrát sklopila řídítka, když jsem vymetl díru. Vždy jsem to dotáhl o trochu víc, ale pořád to asi nestačilo. Naštěstí v místě závodu silnice do kopce celkem v dobrém stavu a taky poměrně jezdivý i když dlouhý kopec. Nebýt toho, že jsem se celý ten závod docela klepal z pomyšlení, že se to nemuselo protočit jenom v řídítkách, byl bych zajel líp. Laco mi sice říkal, že jsem měl asi radost, když jsem ho předjel. Ale skutečně jsem neměl ten den na to po zkušenosti s představcem ani pomyšlení. V Řevnicích cítím vekou šanci na zlepšení, vyjde-li počasí.



Stodůlky: start jsem promeškal, protože jsem nedopatřením (asi jak jsem zase koukal po dírách v silnici) přehlídnul místo startu (prý nějaký viadukt nebo co), tak jsem se musel zeptat PeBeho, kde že je start, ale to už většina startovního pole byla v nedohlednu. Sjížděl jsem co se dalo. Na zpáteční cestě jsem v Kuchaři na vyvýšeném přechodu pro chodce opět protočil řídítka! No to snad ne. Naštěstí se hnula jen o trochu a vlastně by se s tím nejelo špatně nebýt toho, že se mi posunula i pravá brzdová páka asi o 2 cm dolu. Ještě, že byl v cíli ochotný Laco a ty čtyři šroubky na prokletém představci mi dotáhnul. Slouží to bez problému dodnes! Díky Laco. Taky jsem si na tomhle závodě uvědomil, že moje kolo po odlehčovacích úpravách není na nástrahy na zdejších silnicích zas až tak vhodné. Po krátkém přemýšlení jsem hned následující den zakoupil rám Tarmac, na němž jsem se odhodlal postavit druhé, tentokrát odolnější kolo.



Klikovy vrchy: zde jsem po loňské neblahé zkušenosti zvolil taktiku v kopcích jet rekreačně a až za Sýkořicí jet naplno, jako časovku. Bohužel jsem nepočítal s tím že bych měl taky střídat (ale kdo ví jak by to dopadlo, kdybych skutečně střídat začal). Radši bych na to zapomněl.



Halounské okruhy: první okruh jsem poměrně dlouho visel se svým balíkem, v druhém mě začaly nějak divně bolet nohy a přestalo mi to jet. Večer cítím neklamné přízraky chřipky. Vyléčím to během třech dní opět Gutarem.



Poslední šlápnutí: že jsem měl na začátku týdne chřipku jako památku na Halouny, to dopadlo zatraceně dobře. Tři okruhy jsem visel jak jsem mohl za Lacem, sice ne úplně ideálně, ale visel. Pak to najednou řeklo dost a já byl rád, že jsem vůbec dojel. Nebýt té chřipky, byl by reálný průměr o 5 km/h víc než na jaře.



POSPOS: hezká trať, až na ty přejezdy kolejí. Konečně jsem sestavil Tarmaca, kterého jsem tu zajel. A dobře jsem udělal, že jsem ho koupil. Tuhý, ale neskutečně pohodlný rám. Na maratóny bude jako dělaný.



Celý týden před Vítáním Martina jsem stavěl zimní kolo kdyby nevyšlo počasí – na starého Favorita montoval Ultegru (!)

zde. Nechal jsem se unést tím, že nemusím řešit blatníky...

Vlastně Martin patří do nové sezóny. Tu minulou jsem vedle „závodění“ zasvětil i vylepšování kola LeMond. Částečný upgrade na Dura-Ace, díly Bontrager RXXXL, apod. Tím jsem se dostal na cca 6.8 kg bez pedálů. Na výměně středu BB-7900 za něco použitelného jsem ale strávil docela dost času. Ty 6mm úzký šmejdy - hádejte kdo ty ložiska vyrábí - mají rozumný odpor až po zahřátí na 50°C, a ani po několika tisících km není znát sebemenší zlepšení v chodu. Vymytí a namazání olejem také nevede k cíli. Boční těsnění od Shimana je taky hi-tech. Nejprve jsem viděl problém právě v něm, ale chyba je jednoznačně v ložiskách. Nakonec jsem zůstal u ložisek od Enduro Bearings, co dává Trek do BB90 (MR2437, viz obr. v 53x11, 3/2010, s.85), se kterými kolo docela ožije. Pro ty, kdo chtějí mít pořádný Hollowtech střed (a ne to co podle mě kvalitativně neodpovídá ani řadě Sora) a nechtějí tolik experimentovat, doporučuji značku Aerozine. Tam jsou aspoň normálně široká ložiska co se normálně točí a odpadá problém s vyřešením rozebíratelného upevnění na osu klik jako u ložisek 2437, kde je kov na kov a osa není úplně přesná (má cca o 0.1 mm menší průměr než vnitřní kroužek). Čili to po čase začne v rytmu šlapání cvakat. Namazání hustou vazelínou, jak doporučuje Enduro není spolehlivé, tudíž je nezbytné použít rozebíratelné upevňovací lepidlo na ložiska (např. Loctite 641, je ale drahé a nedá se koupit v malém balení) nebo to vyřešit jinak.



2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?

Na Králi, když jsem na 150.km měl tolik sil, jako bych právě sednul na kolo.



3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?

Jak jsem už psal - když jsem se moc oblíknul na Slapech. Naprosté peklo už od prvního kopce.



4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?

To co Quit pravil kolem jedoucím cyklistům na POSPOSu, když se domníval, že patří k nám...



5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?

foto



6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?

Malinův ale i D!ablův z Krušnotonu.



7, Jak probíhá zimní příprava?

Zimu bytostně nesnáším. Stejně tak běhání nebo nedej Bože lyžování. Tak to vidím na válce a zase válce. Nejspíš budu rovněž pokračovat v přípravě a vylepšování mých kol, neboť zde pozoruji na rozdíl od trénování hmatatelné a hlavně trvalé výsledky.



8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?

Dojet dlouhého Rampušáka, dojet Beskyd tour dál než na Smrček, zkusit Sudety (když už mám kolo Specialized), nebýt tolikrát poslední, naučit se s tretrami. Po špatných zkušenostech s chozením v zarážkách Look jsem „přešel“ k Time RXS. Za celý rok jsem v tretrách ujel 12km, a potil jsem se víc než na Beskydu. Budu si asi muset stanovit nějakou odměnu za to, až mi to půjde bez problémů. Zatím to ale vidím bledě. Stejně jak to nazuju, tak si vzpomenu, co řekl brácha: „To je teda úpadek civilizace, když se prodávaj boty, ve kterejch se nedá chodit!“ Do sněhu tretry tahat nebudu, a proto další pokusy zase na jaře. Trochu uvažuji, že se zúčastním soustředění na Jižní Moravě.

0 komentář:

Okomentovat

  © Blogger templates The Professional Template by Ourblogtemplates.com 2008

Back to TOP